Life is so hard...

30. března 2017 v 1:02 | Emo♥ |  Z mého života
Každý člověk by měl kolem sebe mít lidi, hodně lidí. Jelikož člověk je společenský tvor, komunikace s ostatními lidmi je pro něj velmi důležitá. Všichni by měli mít nějaké kamarády, přátele. Lidi se kterými se můžou smát, bavit, prožívat společné zážitky, věřit si a také umět společně prožívat i smutek. Já takovéto štěstí nemám. Po několika zklamáníc ve svých "přátelích" už jim nedokážu věřit. Umím odpouštět, ale tak jako guma se i má důvěra po každé této zradě zmenšuje. U některých lidí má důvěra už úplně vymizela. Jaké to na mě zanechalo následky? Každodenní pocit úzkosti, osamělost, smutek, deprese....Uzavřela jsem se do sebe. Svět, který existuje pouze v mém sešitě. Svět který jsem si sama napsala. Na který jsem se příliš upnula. Silné pouto co mě drží s lidmi z mého světa. Upnula jsem se na přátele které jsem si sama vymyslela. Jen s nimi jsem skutečně šťastná. Avšak neexistují. Zamilovaná do kluka kterého vytvořila má mysl. Jen stále čekám kdy vše bude pravda. Skrytá před lidmi a světm jsem. Svět je tak velké místo. Jsem v něm sama. Co když tu ztratím se. Kdo mi pak cestu správnou zpět ukáže. Uzavřená v sobě. Ve svém vlastním vymyšleném světě. Jsem už na samotném dně. Znovu sáhla jsem po žiletce. Od bolesti mi pomohla. Však jedině sebe jsem zklamala. Nesnáším se. Proč vše jsem to udělala. Bolest, ta která mě naplnila. Dostala mě na samotné dno, kde deprese mě pohltila. Můj život, ke špatnému se zase vrací. Nevím co dělat. Zklamala jsem. Jsem slabá. Za to tak nesnáším se. To tenké ostří. Kůží mi projíždí. Nevím, co dál dělat mám. Úsměv je falešný, radost jen hraná. Ve mě jen smutek a bolest je. Nenávist ke všem, co mi ublížili. Emocím volný průchod musím dát. Nejsem ta, jakou všichni chtějí. Nejsem ta, jak si mě představují. Promiň mami, že jsem tě zklamala. Chtěla jsi dokonalou dceru, tou jsem se nestala. Je mi to líto, že nemůžeš na mě hrdá být. Doufám že jednou, budeme k sobě blíž. Tati, omlouvám se ti. Vím, že chtěl jsi mít syna. Doufám, že jednou pochopíš, nebyla to tvá vina. Ve svém životě jsem vážně trpěla...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 30. března 2017 v 15:08 | Reagovat

Pred pár rokmi som mala presne to isté obdobie. Viem ako ti je. Ak ti to pomôže, chcem ti povedať, že som si ťa ako blogerku a osobu obľúbila, a tak dúfam, že tu budeš ešte dlho s nami. :3

2 pythonissa3 pythonissa3 | E-mail | Web | 30. března 2017 v 15:53 | Reagovat

Hodně, hodně, hodně depresivní... taky asi chápu jak se cítíš.
Brát to literárně... pak je to podle mě dobré, trochu kraťoučké, ale nevadí. Dávám 5*. :-)  :-)

3 Emo♥ Emo♥ | 30. března 2017 v 18:01 | Reagovat

[1]: Děkuji moc ❤ zase se z toho dostanu :)

4 Emo♥ Emo♥ | 30. března 2017 v 18:01 | Reagovat

[2]: Děkuji moc :3 ❤

5 Siginitou Siginitou | Web | 31. března 2017 v 21:05 | Reagovat

Mám tu úplně stejné. Je to strašné a deptající.

6 Emo♥ Emo♥ | E-mail | Web | 31. března 2017 v 22:52 | Reagovat

[5]: Ano to máš pravdu

7 dark princess. dark princess. | Web | 3. dubna 2017 v 19:52 | Reagovat

každej má kamarady, i ty.

8 cincina cincina | Web | 3. dubna 2017 v 22:49 | Reagovat

No nevím, jestli je dobře mít kolem sebe hodně lidí. Myslím, že stačí pár opravdových přátel:)

9 Siginitou Siginitou | Web | 5. dubna 2017 v 10:56 | Reagovat

[6]: Však mi to nějak zvládneme :D

[8]: Ano, taky si tak nějak myslím, jenže kolikrát na to nemáš štěstí :(

10 Ami Ami | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 18:59 | Reagovat

Ahoj. :) (ja len kontrolujem, či tu nie je nový článok :D).

11 Emo♥ Emo♥ | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 12:28 | Reagovat

[10]: Dnes konečně plánuji zase něco napsat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama