Březen 2017

Life is so hard...

30. března 2017 v 1:02 | Emo♥ |  Z mého života
Každý člověk by měl kolem sebe mít lidi, hodně lidí. Jelikož člověk je společenský tvor, komunikace s ostatními lidmi je pro něj velmi důležitá. Všichni by měli mít nějaké kamarády, přátele. Lidi se kterými se můžou smát, bavit, prožívat společné zážitky, věřit si a také umět společně prožívat i smutek. Já takovéto štěstí nemám. Po několika zklamáníc ve svých "přátelích" už jim nedokážu věřit. Umím odpouštět, ale tak jako guma se i má důvěra po každé této zradě zmenšuje. U některých lidí má důvěra už úplně vymizela. Jaké to na mě zanechalo následky? Každodenní pocit úzkosti, osamělost, smutek, deprese....Uzavřela jsem se do sebe. Svět, který existuje pouze v mém sešitě. Svět který jsem si sama napsala. Na který jsem se příliš upnula. Silné pouto co mě drží s lidmi z mého světa. Upnula jsem se na přátele které jsem si sama vymyslela. Jen s nimi jsem skutečně šťastná. Avšak neexistují. Zamilovaná do kluka kterého vytvořila má mysl. Jen stále čekám kdy vše bude pravda. Skrytá před lidmi a světm jsem. Svět je tak velké místo. Jsem v něm sama. Co když tu ztratím se. Kdo mi pak cestu správnou zpět ukáže. Uzavřená v sobě. Ve svém vlastním vymyšleném světě. Jsem už na samotném dně. Znovu sáhla jsem po žiletce. Od bolesti mi pomohla. Však jedině sebe jsem zklamala. Nesnáším se. Proč vše jsem to udělala. Bolest, ta která mě naplnila. Dostala mě na samotné dno, kde deprese mě pohltila. Můj život, ke špatnému se zase vrací. Nevím co dělat. Zklamala jsem. Jsem slabá. Za to tak nesnáším se. To tenké ostří. Kůží mi projíždí. Nevím, co dál dělat mám. Úsměv je falešný, radost jen hraná. Ve mě jen smutek a bolest je. Nenávist ke všem, co mi ublížili. Emocím volný průchod musím dát. Nejsem ta, jakou všichni chtějí. Nejsem ta, jak si mě představují. Promiň mami, že jsem tě zklamala. Chtěla jsi dokonalou dceru, tou jsem se nestala. Je mi to líto, že nemůžeš na mě hrdá být. Doufám že jednou, budeme k sobě blíž. Tati, omlouvám se ti. Vím, že chtěl jsi mít syna. Doufám, že jednou pochopíš, nebyla to tvá vina. Ve svém životě jsem vážně trpěla...

100 otázek na které se nikdo neptá

14. března 2017 v 22:52 | Emo♥ |  Tagy
1.Spíš s otevřenými nebo zavřenými dveřmi? S otevřenými aby mohla kočka chodit ven a dovnitř :D
2.Bereš si domů šampony a kondicionéry z hotelu? Nikdy jsem v hotelu nebyla
3.Spíš se zataženými závěsy? Ne už ne
4.Ukradla jsi někdy dopravní značku? Ne, proč bych to dělala? :D
5. Používáš post-it samolepky? Někdy

Mám krizi! :D

13. března 2017 v 0:08 | Emo♥ |  Z mého života
Ahojte, ano, já vím slíbila jsem hodně článků a opravdu je mám připravené. Ne všechny jsou však dokončené a mám tak trochu inspirační krizi... Slibuji už to dám do pořádku :) Jinak už jsem zase nemocná takže za rok 2017 jsem byla veškole celkem asi jen tři týdny xD Všechen čas co jsem tu nebyla jsem využila pro čtení. Ano knihy forever :3 Poslední dobou také přemýšlímo tom, že už bych si konečně mohla udělat tetování a co ještě, v blízké době se budu přebarvovatzčerné na modrou. Ano asi jsem se už opravdu zbláznila, ale opravdu chci mít modré vlasy xD Nejspíš odstín blue moon od značky Manic Panic tak jsem na to hodně zvědavá :D Zítra se určitě už můžete těšit na další článek :) Už se budu snažit přísahám :D Smějte se a čauky :)

Před usnutím-Téma týdne

5. března 2017 v 13:29 | Emo♥ |  Volné psaní
Co děláte před usnutím? Přijde vám to vše tak jasné. Nic zvláštní. Když se ale nad tím zamyslíte, pozastavíte se na chvilku a zapřemýšlíte, není to až tak jasné. Vaše obyčejná rutina jako před spaním si každý den číst, dívat s na film, psát nebo jen být na počítači či na mobilu. Lehnet si do postele, dělát onu aktivitu, pak zhasnete světlo a jdete spát. Možná ještě chvíli přemýšlíte a pak konečně usnete. Podívali jste se však pod postel? Zkontrolovali jste že máte zavřené okno? Opravdu j ve vaší skříni jn oblečení? Málokdo si toto vše zkontroluje. Na strašidla přeci věří jen malé děti ne? Když vás v noci vzbudí nějaký záhadný zvuk, říkáte si, že se vám to muselo jen zdát a nebo že to udělal váš milovaný domácí mazlíček. Přesvedčujete sami sebe, ž jste v pokoji sami. Obklopuje vás tma. Tolik nebezpečí všud kolem. Není někde v té tmě ukryt někdo s nožem, kdo se vás chystá zabít ve spánku? Ale ne. Na to přeci stál věří jen děti. Nikdo vás nepřesvědčí o tom, abyjste tyto věci kontrolovali. Nevěříte na věci jako jsou psychopati pod vaší postelí, ve skříni, či jen v hodně temném rohu. Je to pro vás naprosto nesmyslné něco kontrolovat. Hororů s přeci nebojíte a nevěřít na existenci ničeho z nich. Znejistíte když vám řeknou že onen horor je podle skutečné události? Jistě že ne. Jak by jste jen mohli. Říkají to jen proto, aby vás postrašili jako malé děti. Znejistíte už když vám řknu, že je celou dobu pod vaší postelí, kam jste se nikdy nepodívali? Když vám řeknu že vás sleduje jak spíte. Že jen čeká až bude vhodná doba vás zabít? Asi ne. Myslíte si, že vás jen všichni chtějí strašit. Mít otevřené okno v noci je přeci nebzpečné nemyslíte? Nezavíráte ho. Přeci jen chcete mít čistý vzduch celou noc. Kde je váš domácí mazlíček? Necítíte to? Ne. Máte přeci čistý vzduch všude kolem. Kde je vaše koťátko či štěňátko? Stále to necítíte? Nechcte se opravdu podívat pod postel? Kontrolujte tato místa před usnutím....

Forever in my heart♥

4. března 2017 v 16:52 | emo ♥ |  Volné psaní
Otevírám těžkou kovovou branku. Klika je celkem zaluhlá. Po cestě jdu. Štěrk křupe mi pod nohama. Velké kapky deště mi dopadají na mikinu. Nikde nikdo není. Kdo by také chodil v takovém počasí ven. Do vázy dávám malé žluté tulipány. Má ruka se dotkla chladné mramorové desky. Kapky deště dopadají spolu s mými slzamy na onu desku. Voda stéká po zlatých vystouplých písmenech náhrobku. Zapaluji svíčky. Z kapsy vytahuji malý dopis. Vyhrabávám díru do země hned u hrobu. Vkládám dopis dovnitř a vše opět zahrabu. Proč to dělám? Težko říct. Musím jim napsat dopis vždy když sem jdu. Sděluji jim jak moc mi chybí. Déšť a slzy smývají mi líčení. Chybí mi. Usedám vedle hrobu na chodník. Rukou přejíždím ten mokrý chladný mramor. Vzpomínám. Na každou chvíli s nimy. Chtěla bych to vrátit. Prožít vše znovu. Zase moct je obejmout. Říct jim jak moc ráda je mám. Bydleli tak daleko. Vídala jsem je málokdy. Je mi to líto. Chodím za nimi teď už každý den. Jen už jim nikdy neřeknu vše, co říct jsem jim měla. Už nikdy nezeptám se na to, co vědět jsem chtěla. Navždy v mém srdci je mít budu. Nikdy na ně nezapomenu....