I´m different? Yeah, I love to be different!

20. července 2017 v 14:32 | Nariko ^^ |  Volné psaní
Ahojte, takže dnes tu mám zase po delší době článek o sobě. Omlouvám se, že nevydávám moc často, ale však to znáte, léto. V sobotu odjíždím na dva týdny pryč, ale určitě sem v něco napíšu i během mé dovolené. No a teď už jdeme na článek ^^
 

U psychiatričky

14. července 2017 v 18:38 | Nariko ^^ |  Z mého života
Ahojte všichni >^·^< Takže dnes jsem se rozhodla Vám popsat první dojmy ze dne, kdy jsem navštívila psychiatričku v nedalekém městě. A než se do toho pustíme, chtěla bych Vám opravdu moc poděkovat za minulý článek. Tolik pozitivních reakcí jsem ani nečekala děkuji moc >^•^< Takže v menu máte odkaaz na můj instagram a facebook ^^ No a teď už se pojďme pustit na samotný článek.

Who I am?

11. července 2017 v 18:52 | Nariko ^^ |  Z mého života
Ahojte všichni! Myslím, že po tak dlouhé době co tu na blogu jsem by bylo fajn, Vám konečně prozradit kdo jsem a také jak vypadám. Je to sice zvláštní, protože už od samého začátku, kdy blog vznikal jsem byla rozhodnutá, že o sobě nic neprozradím. No doba se měnila a já si myslím, že by bylo vlastně docela dobrý, kdyby jste o mě alespoň něco základního věděli. No tak jdeme na to. ^^
 


For Sweetheart♥

10. července 2017 v 23:26 | Nariko ^^
Ahojte všichni, chtěla bych Vás poprosit o podporu mé kamarádky, začínající blogerky Sweetheart♥. Chtěla bych aby se tady na blog.cz cítila co nejlépe a měla motivaci ke psaní. Blog Sweetheart najdete ZDE. Děkuji moc všem co jí podpoří :) Nariko ^^

Let me die...

9. července 2017 v 23:45 | Nariko^^ |  Z mého života
Také se Vám už někdy zdálo, že to špatné je za vámi a před vámi už je jen zase to dobré? Že jste dostali šanci začít odznovu a najednou vás něco pošle ještě hlouběji než jste vůbec byli? Ano, pesně to se stalo mě. Už měsíc nová antidepresiva a já jen s nadějí čekala na jejich účinek. No ale co se nestalo, zavítala jsem na sociální síť jménem instgram, kam už všichni přidávali své fotky v plavkách. Nádherná těla, nádherné holky. Štíhlá vypracovaná těla, po takovém jsem přeci vždy tak toužila, no třeba by se s tím dalo ještě něco dělat. No nemohlo mě napadnout už nic lepšího, ež téměř přestat jíst. Můj deníček se skládal z trošky cereálií, oběd o porci tak pro dvouleté dítě a k večeři jablko a suché kukuřičné plátky. Hlad jsem měla, ale pila jsem i několik litrů vody za den jen proto abych nemusela jíst. Jak se dalo čekat, váha šla neskutečně rychle dolů. Mě to však stále nestačilo. Začala jsem sebe a své tělo nenávidět. Tím se rozjelo nové sebepoškozování. Ze začátku to bylo jen proto, že jsem si tím chtěla řešit problémy, pak se to stalo ale vážnější. Už jsem to nedělala prot, že jsem si chtěla řešit nějaké ty problémy, začala jsem to dělat proto, že jsem chtěla ničit svoje tělo. Jenže to mi také nevydrželo příliš dlouho. Pak jsem to začala dělat prot, že se mi to začalo líbit. Líbilo se mí dívat se na to, jak se každým tahem kůže rozdělovala a jak z ní začínala vytékat krev. Pocit té bolesti se mi stal příjemným a utěšujícím. Rozělávala jsem staré jizvy, a sledovala jak ta tmavě rudá tekutina stékala po celé mé ruce. Řezala jsem se ze strany přímo u loktu a když jsem si vzala košili a vyhrnula u ní rukávy nebylo nic vidět. trvalo dlouho než si toho rodiče konečně všimly, ale mezitím já se už dávno rozhodla jednat. Scházela jsem se s jedním kamarádem, který mě vždy skvěle vyslechl za což jsem mu velice vděčnáa dnes nastal ten osudový den kdy jsem se rozhodla skončit. ještě celé odpoledne jsem seděla na lavičce v parku a kreslila jsem si tím tenkým ostřím po ruce. Večer jsem se sešla s kamarádem. Dala jsem mu jehly a žiletky s tím, ať j vyhodí někde daleko ode mě. Tak abych je už nikdy nemohla vytáhnout, abych o nich už nevěděla. Jsem mu za to moc vděčná protože kdybych je vyhodila já někde doma, tak je vytáhnu klidně znova a při nejhorším bych si stejně jednu nechala. Takhle si je přepočítal a všechny je vyhodil, nevím kde, ale hlavná je, že už nejsou u mě. Prázdniny jsem si tedy opravdu zatím moc neužila protože jediné co jsem dělala bylo to že jsem brečela a chtěa jsem se zabít. 12.7. jedu k psychiatrovi. Stále se tomu hrozně moc bráním, křičím že s ním nebudu mluvit a stojím si za tím. Vím, že když to neřeknu já, řeknou to rodiče, ale to mi je jedno. Jde o to, že s ním prostě nechci mluvit. Nechci se svěřovat úplně cizímu člověku a to se mi nikdo nemůže divit....

Pet tag ♥

6. června 2017 v 20:28 | Emo♥ |  Tagy
Taže dnes tu pro vás mám jeden z veselejších článků a to pet tag. Doufám že se vám článek bude líbit :)

1) Jaké je plemeno? Netuším, je to obyčejná velmi chlupatá hnědo-žlutá kočička :3
2) Jaký má tvůj mazlík jméno? Charlie ♥
3) Jak ke jménu přišel? Ani nevím byla to prostě náhoda
4) Je to holčička nebo klučina? Holčička ♥
5) Jak dlouho svého mazlíčka máš? V srpnu to budou tři roky
6) Jak starý je tvůj mazlík? Už tři roky,
7) Jak jsi ke svému mazlíkovi přišla? V srpnu před dvěmi lety se objevila u nás doma a už tu zůstala. Nikdo se o ní nepřihlásil a tak jsme si ji nechali.
8) Jaké vlastnosti má tvůj mazlíček? Dokáže cítit všechny pocity se mnou ♥
9) Co pro tebe tvůj mazlík znamená? Úplně všechno ♥
10) Jaké má tvůj mazlík přezdívky? Má jich spoustu :D Kissie, Lásenka, Mišička, miláček... :D
11) Kde tvůj mazlík spí? Se mnou v posteli, to je přeci jasné :)
12) Máš občas pocit, že je magor? Ne magor rozhodně ne, ale blázen je určitě :)
13) Zničil už něco? Jasně, spoustu věcí :D
14) Co se vám společně vyjímečného přihodilo? Každý den je pro nás výjímečný :)
15) Chodíš s ním na soutěže? Ne to ne, není to výstavní zvíře.

Tak snad se vám článek líbil :)

I don't want to live without y♥u

30. května 2017 v 17:55 | Emo♥ |  Volné psaní
Porč?! Zase ten pocit. Je to to, když se chci radovat ze všeho, ale ne bez něho. Štětí, které všude vidět chci, avšak slzy sklopili můj zrak dolů. Bolí to, ale najevo to nechci dát. A on přsto vše, řekl mi princezno. Usmál se, mé srdce se naplnilo, láska mě pohltila, když řekl "Jsi tak roztomilá." Teď srdce mé je rozbité. Kdo ony kousky sezbírá? Jen on to může udělat, jen on vše opraví. Přeji si zemřít, je to tak složité. Usnou navždy, když budu bez tebe. Ve snech mých jsi, budí mě slzy mé. Pláč a bolest, láska mučí mě. Ruku tvou bych chytit chtěla, už nikdy bych ji nepustila. V objetí usínat s tebou a ty stále, říkal by jsi mi princezno. Jiná tě chc, je hezčí než já. Dáš jí přednost přede mnou, to navždy raní mě. Žiletka stříbrná ž na mě čeká, pomoci mi chce, jako jediná. Nemůžu zapomenout, to prostě nejde. Ty jsi na srdce mé zaútočil, city mé získal. Ty pochopil jsi mě, a i přes všechno, jsi se o mě zajíal. S tebou jen, bylo mi do smíchu, dnes však celý den zadržuji pláč. Prosím pomoz mi, já tě potřebuju. Miluji tě.

Okay my "blue" hair

28. dubna 2017 v 9:38 | Emo♥ |  Z mého života
Ahojte, omlouvám se že jsem článek nevydala už v pondělí, ale musím říct, že jsem měla vážně nabitý týden. No nebudu tu dnes však brečet nad tím, jak nic nestíhám atd. ale jsem tu prot, abych vám napsala, jak dopadly ty "modré" vlasy. Modré v úvozovkách prot, že úplně až tak modré nejsou. Po tom, co jsem si vlasy asi šestkrát odbarvila stále nebyly úplně tak světlé jak by měly být. Btw vlasy ani po všech těch odbarveních nemám zničené což je úspěch :D No na některých místeh, hlavně nahoře a vezpod byly vlasy úplně bílé, ale na některých místech byly prostě žluté a tak to nemohlon chytnout jinak než na zelenou :D Barvu jsem měla rozdělenou na dvě dávky, takže zelenánení nijak moc výrazná, ale barva není jednolitá. No reakce lidí mě nijak nepřekvapili, spoustě lidem se to líbilo, jiní měli narážky, ale to se dalo čekat. Nijako mi to nevadí takže ať si říkají co chtějí. V úterý jsem jela k doktorce do Prahy. No když jsem si tak chodila po chodbách nemocnice, všichni se otáčeli. Myslela jsem, že v Praze by na takové věci měli být zvyklí :D Ve středu jsem jela do Vídně. Nebudu ani zmiňovat to, jak na mě lidé koukali a ani to, že jsem si myslela že obarvit si vlasy na nějakou takovouhle šílenější barvu je všude normální. No asi není :D Ve čtvrtek jsem jela na alergologii do Kolína a musím říct, že už nikdy nic takového nechci. Dělali mi tři různé druhy testů. První ten klasický že mi dali nějaké kapky na ruku a pak je tenkou jehlou vpíchli do kůže. Druhý už nebyl tolik příjemný. Vlastně se mi z pohledu na to dělalo dost špatně. Vpichovali mi tu látku do ruky, ale jen pod kůži. A třetí byl ten, že mi na záda nalepili nějakou pásku s těmi látkami na které jsem asi alergická a můžu to sundat až zítra odpoledne. No ani nemluvě o tom strachu že se mi to odlepí třeba když budu spát :D No a teď k samotné fotce, ano mám krátké vlasy :D

New hair-blue hair

23. dubna 2017 v 17:00 | Emo♥ |  Z mého života
Okay, co mě tak nenapadlo, rozhodla jsem si konečně obarvit vlasy na modrou. Koupila jsem si barvu a nějaké speciální odbarvovače šetrné k vlasům. Včera jsem se rozhodla začít s odbarvováním. No černá barva se odstraňuje špatně sama o sobě, ale nenapadlo mě že mi tři odbarvovače stačit nebudou. No dostala jsem se na světlý odstín zrzavé a pak mi odbarvovače došli. Jedna mamky kamarádka mi dnes nabídla, že mi to zkusí ještě odbarvit. No povedlo se to docela dost, ale stále to není moc světlé. Je to tedy tak, že na vrchu mám svou původní blond barvu, ale konce jsou stále trochu tmavé. No takhle rozhodně do školy jít zítra nemůžu :D takže to zkusím prostě přebarvit na modrou a při nejhorším to bude zelené :X Doufám tedy že se to povede a bude to třeba jen hodně tmavá modrá :D Příští týden budu mít honě rušný a čas na další odbarvování :D V úterý pojedu do Prahy, ve středu do Vídně, ve čtvrtek do Kolína a v pátek budeme mít oslavu :D jediné volné podnělí které budu muset věnovat učení :D Až to dnes obarvím, tak zítra vám sem napíšu jak to nakonec vše s barvou dopadlo a možná sem dám i nějakou fotku, takže se máte na co těšit :D

I’m a blue whale

17. dubna 2017 v 13:12 | Emo♥ |  Z mého života
Ne nebojte opravdu nejsem takový psychouš abych dělala něco takového...

Takže ahojte, dnes bych se asi jako všichni ostatní chtěla vyjádřit k tématu "Blue whale" tedy modrá velryba. Tato hra vznikla údajně v Rusku na VK a nabádá teenagery k sebevraždě. Myslím že všichni pravidla znáte a tak není potřebné je zde rozebírat. Dle mého názoru ten, kdo začne tuto hru hrát měl už od začátku nějaké psychické problémy a sebevražedné sklony a nebo je to jen teenager který si myslí že to je jen legrace. Ti lidé na druhé straně "Kurátoři" můsí být snad psychopati, protože tohle normální duševně zdravý člověk nevymyslí. Člověk by čekal, že ze začátku to budou jen jednoduché úkoly jako např. úkol 4. : "Nakresli modrou velrybu na kus papíru a fotku pošli kurátorovi" ale hned od prvního úkolu, kde jim přikazují vyřezat si do ruky F57, je nnavádí k jakémusi "překonání strachu". Jak jednou začnete, už nesmíte přestat. Jde o formu psychického vydírání, kdy kurátoři řeknou, že když daný úkol nesplníte, najdou vás a zabijí celou vaší rodinu, posílají vám fotky vašeho domu atd. Oběť tedy daný úkol splní protže nechce ohrozit život ostaních členů rodiny. Úkol jako sedět na okraji střechy, nebo na něm stát má oběť jaksi připravovat na konečnou sebevraždu. (Tohoto úkolu bych se asi ani tolik nebála, kdyby to nemuselo být ve 4:20 ráno a neměla bych ten pocit, že někdo přijde a shodí mě dolů :D ) Vůbec nevím co si představit pod "úkol s šifrou". To vám dá kurátor nějaké indície a budete muset něco rozřešovat nebo já fakt nevím. Další věc co by mě zajímalo, jak poznají, že je vše pravé? Jak si ověřují důvěryhodnost? /kol 4. o kterém jsem se zmiňovala na začátku, je tam proto, aby kurátoři věděli jak si modrou velrybu představujete a stejnou, nebo alespoň podobnou si budete muset později vyřezat do své ruky. Úkol 50 je vzít si život. Další otázka co mě napadá je, co když pro svou sebevraždu zvolíte špatný způsob a přežijete? Všichni rodiče si tweď určitě říkají ,,Co když teď budeme muset své dítě kontrolovat na každém kroku? Budeme mu muset prohledávat počítač nebo telefon?" Rodiče by měli být vždy pro své děti otevření, měli by řešit problémy společně a tím se vyhnout věcem jako jsou vůbec jen myšlenky na sebevraždu. Myslím, že pokud člověk nemá žádné psychické problémy, nebude něco jako je modrá velryba a podobné věci vůbec vyhledávat, přestože u některých jedinců je to pouze zvědavost.
A jaký na to máte názor Vy? Zapojili by jste se do hry?

Kam dál