Pet tag ♥

6. června 2017 v 20:28 | Emo♥ |  Tagy
Taže dnes tu pro vás mám jeden z veselejších článků a to pet tag. Doufám že se vám článek bude líbit :)

1) Jaké je plemeno? Netuším, je to obyčejná velmi chlupatá hnědo-žlutá kočička :3
2) Jaký má tvůj mazlík jméno? Charlie ♥
3) Jak ke jménu přišel? Ani nevím byla to prostě náhoda
4) Je to holčička nebo klučina? Holčička ♥
5) Jak dlouho svého mazlíčka máš? V srpnu to budou tři roky
6) Jak starý je tvůj mazlík? Už tři roky,
7) Jak jsi ke svému mazlíkovi přišla? V srpnu před dvěmi lety se objevila u nás doma a už tu zůstala. Nikdo se o ní nepřihlásil a tak jsme si ji nechali.
8) Jaké vlastnosti má tvůj mazlíček? Dokáže cítit všechny pocity se mnou ♥
9) Co pro tebe tvůj mazlík znamená? Úplně všechno ♥
10) Jaké má tvůj mazlík přezdívky? Má jich spoustu :D Kissie, Lásenka, Mišička, miláček... :D
11) Kde tvůj mazlík spí? Se mnou v posteli, to je přeci jasné :)
12) Máš občas pocit, že je magor? Ne magor rozhodně ne, ale blázen je určitě :)
13) Zničil už něco? Jasně, spoustu věcí :D
14) Co se vám společně vyjímečného přihodilo? Každý den je pro nás výjímečný :)
15) Chodíš s ním na soutěže? Ne to ne, není to výstavní zvíře.

Tak snad se vám článek líbil :)
 

I don't want to live without y♥u

30. května 2017 v 17:55 | Emo♥ |  Volné psaní
Porč?! Zase ten pocit. Je to to, když se chci radovat ze všeho, ale ne bez něho. Štětí, které všude vidět chci, avšak slzy sklopili můj zrak dolů. Bolí to, ale najevo to nechci dát. A on přsto vše, řekl mi princezno. Usmál se, mé srdce se naplnilo, láska mě pohltila, když řekl "Jsi tak roztomilá." Teď srdce mé je rozbité. Kdo ony kousky sezbírá? Jen on to může udělat, jen on vše opraví. Přeji si zemřít, je to tak složité. Usnou navždy, když budu bez tebe. Ve snech mých jsi, budí mě slzy mé. Pláč a bolest, láska mučí mě. Ruku tvou bych chytit chtěla, už nikdy bych ji nepustila. V objetí usínat s tebou a ty stále, říkal by jsi mi princezno. Jiná tě chc, je hezčí než já. Dáš jí přednost přede mnou, to navždy raní mě. Žiletka stříbrná ž na mě čeká, pomoci mi chce, jako jediná. Nemůžu zapomenout, to prostě nejde. Ty jsi na srdce mé zaútočil, city mé získal. Ty pochopil jsi mě, a i přes všechno, jsi se o mě zajíal. S tebou jen, bylo mi do smíchu, dnes však celý den zadržuji pláč. Prosím pomoz mi, já tě potřebuju. Miluji tě.

Okay my "blue" hair

28. dubna 2017 v 9:38 | Emo♥ |  Z mého života
Ahojte, omlouvám se že jsem článek nevydala už v pondělí, ale musím říct, že jsem měla vážně nabitý týden. No nebudu tu dnes však brečet nad tím, jak nic nestíhám atd. ale jsem tu prot, abych vám napsala, jak dopadly ty "modré" vlasy. Modré v úvozovkách prot, že úplně až tak modré nejsou. Po tom, co jsem si vlasy asi šestkrát odbarvila stále nebyly úplně tak světlé jak by měly být. Btw vlasy ani po všech těch odbarveních nemám zničené což je úspěch :D No na některých místeh, hlavně nahoře a vezpod byly vlasy úplně bílé, ale na některých místech byly prostě žluté a tak to nemohlon chytnout jinak než na zelenou :D Barvu jsem měla rozdělenou na dvě dávky, takže zelenánení nijak moc výrazná, ale barva není jednolitá. No reakce lidí mě nijak nepřekvapili, spoustě lidem se to líbilo, jiní měli narážky, ale to se dalo čekat. Nijako mi to nevadí takže ať si říkají co chtějí. V úterý jsem jela k doktorce do Prahy. No když jsem si tak chodila po chodbách nemocnice, všichni se otáčeli. Myslela jsem, že v Praze by na takové věci měli být zvyklí :D Ve středu jsem jela do Vídně. Nebudu ani zmiňovat to, jak na mě lidé koukali a ani to, že jsem si myslela že obarvit si vlasy na nějakou takovouhle šílenější barvu je všude normální. No asi není :D Ve čtvrtek jsem jela na alergologii do Kolína a musím říct, že už nikdy nic takového nechci. Dělali mi tři různé druhy testů. První ten klasický že mi dali nějaké kapky na ruku a pak je tenkou jehlou vpíchli do kůže. Druhý už nebyl tolik příjemný. Vlastně se mi z pohledu na to dělalo dost špatně. Vpichovali mi tu látku do ruky, ale jen pod kůži. A třetí byl ten, že mi na záda nalepili nějakou pásku s těmi látkami na které jsem asi alergická a můžu to sundat až zítra odpoledne. No ani nemluvě o tom strachu že se mi to odlepí třeba když budu spát :D No a teď k samotné fotce, ano mám krátké vlasy :D
 


New hair-blue hair

23. dubna 2017 v 17:00 | Emo♥ |  Z mého života
Okay, co mě tak nenapadlo, rozhodla jsem si konečně obarvit vlasy na modrou. Koupila jsem si barvu a nějaké speciální odbarvovače šetrné k vlasům. Včera jsem se rozhodla začít s odbarvováním. No černá barva se odstraňuje špatně sama o sobě, ale nenapadlo mě že mi tři odbarvovače stačit nebudou. No dostala jsem se na světlý odstín zrzavé a pak mi odbarvovače došli. Jedna mamky kamarádka mi dnes nabídla, že mi to zkusí ještě odbarvit. No povedlo se to docela dost, ale stále to není moc světlé. Je to tedy tak, že na vrchu mám svou původní blond barvu, ale konce jsou stále trochu tmavé. No takhle rozhodně do školy jít zítra nemůžu :D takže to zkusím prostě přebarvit na modrou a při nejhorším to bude zelené :X Doufám tedy že se to povede a bude to třeba jen hodně tmavá modrá :D Příští týden budu mít honě rušný a čas na další odbarvování :D V úterý pojedu do Prahy, ve středu do Vídně, ve čtvrtek do Kolína a v pátek budeme mít oslavu :D jediné volné podnělí které budu muset věnovat učení :D Až to dnes obarvím, tak zítra vám sem napíšu jak to nakonec vše s barvou dopadlo a možná sem dám i nějakou fotku, takže se máte na co těšit :D

I’m a blue whale

17. dubna 2017 v 13:12 | Emo♥ |  Z mého života
Ne nebojte opravdu nejsem takový psychouš abych dělala něco takového...

Takže ahojte, dnes bych se asi jako všichni ostatní chtěla vyjádřit k tématu "Blue whale" tedy modrá velryba. Tato hra vznikla údajně v Rusku na VK a nabádá teenagery k sebevraždě. Myslím že všichni pravidla znáte a tak není potřebné je zde rozebírat. Dle mého názoru ten, kdo začne tuto hru hrát měl už od začátku nějaké psychické problémy a sebevražedné sklony a nebo je to jen teenager který si myslí že to je jen legrace. Ti lidé na druhé straně "Kurátoři" můsí být snad psychopati, protože tohle normální duševně zdravý člověk nevymyslí. Člověk by čekal, že ze začátku to budou jen jednoduché úkoly jako např. úkol 4. : "Nakresli modrou velrybu na kus papíru a fotku pošli kurátorovi" ale hned od prvního úkolu, kde jim přikazují vyřezat si do ruky F57, je nnavádí k jakémusi "překonání strachu". Jak jednou začnete, už nesmíte přestat. Jde o formu psychického vydírání, kdy kurátoři řeknou, že když daný úkol nesplníte, najdou vás a zabijí celou vaší rodinu, posílají vám fotky vašeho domu atd. Oběť tedy daný úkol splní protže nechce ohrozit život ostaních členů rodiny. Úkol jako sedět na okraji střechy, nebo na něm stát má oběť jaksi připravovat na konečnou sebevraždu. (Tohoto úkolu bych se asi ani tolik nebála, kdyby to nemuselo být ve 4:20 ráno a neměla bych ten pocit, že někdo přijde a shodí mě dolů :D ) Vůbec nevím co si představit pod "úkol s šifrou". To vám dá kurátor nějaké indície a budete muset něco rozřešovat nebo já fakt nevím. Další věc co by mě zajímalo, jak poznají, že je vše pravé? Jak si ověřují důvěryhodnost? /kol 4. o kterém jsem se zmiňovala na začátku, je tam proto, aby kurátoři věděli jak si modrou velrybu představujete a stejnou, nebo alespoň podobnou si budete muset později vyřezat do své ruky. Úkol 50 je vzít si život. Další otázka co mě napadá je, co když pro svou sebevraždu zvolíte špatný způsob a přežijete? Všichni rodiče si tweď určitě říkají ,,Co když teď budeme muset své dítě kontrolovat na každém kroku? Budeme mu muset prohledávat počítač nebo telefon?" Rodiče by měli být vždy pro své děti otevření, měli by řešit problémy společně a tím se vyhnout věcem jako jsou vůbec jen myšlenky na sebevraždu. Myslím, že pokud člověk nemá žádné psychické problémy, nebude něco jako je modrá velryba a podobné věci vůbec vyhledávat, přestože u některých jedinců je to pouze zvědavost.
A jaký na to máte názor Vy? Zapojili by jste se do hry?

Life is so hard...

30. března 2017 v 1:02 | Emo♥ |  Z mého života
Každý člověk by měl kolem sebe mít lidi, hodně lidí. Jelikož člověk je společenský tvor, komunikace s ostatními lidmi je pro něj velmi důležitá. Všichni by měli mít nějaké kamarády, přátele. Lidi se kterými se můžou smát, bavit, prožívat společné zážitky, věřit si a také umět společně prožívat i smutek. Já takovéto štěstí nemám. Po několika zklamáníc ve svých "přátelích" už jim nedokážu věřit. Umím odpouštět, ale tak jako guma se i má důvěra po každé této zradě zmenšuje. U některých lidí má důvěra už úplně vymizela. Jaké to na mě zanechalo následky? Každodenní pocit úzkosti, osamělost, smutek, deprese....Uzavřela jsem se do sebe. Svět, který existuje pouze v mém sešitě. Svět který jsem si sama napsala. Na který jsem se příliš upnula. Silné pouto co mě drží s lidmi z mého světa. Upnula jsem se na přátele které jsem si sama vymyslela. Jen s nimi jsem skutečně šťastná. Avšak neexistují. Zamilovaná do kluka kterého vytvořila má mysl. Jen stále čekám kdy vše bude pravda. Skrytá před lidmi a světm jsem. Svět je tak velké místo. Jsem v něm sama. Co když tu ztratím se. Kdo mi pak cestu správnou zpět ukáže. Uzavřená v sobě. Ve svém vlastním vymyšleném světě. Jsem už na samotném dně. Znovu sáhla jsem po žiletce. Od bolesti mi pomohla. Však jedině sebe jsem zklamala. Nesnáším se. Proč vše jsem to udělala. Bolest, ta která mě naplnila. Dostala mě na samotné dno, kde deprese mě pohltila. Můj život, ke špatnému se zase vrací. Nevím co dělat. Zklamala jsem. Jsem slabá. Za to tak nesnáším se. To tenké ostří. Kůží mi projíždí. Nevím, co dál dělat mám. Úsměv je falešný, radost jen hraná. Ve mě jen smutek a bolest je. Nenávist ke všem, co mi ublížili. Emocím volný průchod musím dát. Nejsem ta, jakou všichni chtějí. Nejsem ta, jak si mě představují. Promiň mami, že jsem tě zklamala. Chtěla jsi dokonalou dceru, tou jsem se nestala. Je mi to líto, že nemůžeš na mě hrdá být. Doufám že jednou, budeme k sobě blíž. Tati, omlouvám se ti. Vím, že chtěl jsi mít syna. Doufám, že jednou pochopíš, nebyla to tvá vina. Ve svém životě jsem vážně trpěla...

100 otázek na které se nikdo neptá

14. března 2017 v 22:52 | Emo♥ |  Tagy
1.Spíš s otevřenými nebo zavřenými dveřmi? S otevřenými aby mohla kočka chodit ven a dovnitř :D
2.Bereš si domů šampony a kondicionéry z hotelu? Nikdy jsem v hotelu nebyla
3.Spíš se zataženými závěsy? Ne už ne
4.Ukradla jsi někdy dopravní značku? Ne, proč bych to dělala? :D
5. Používáš post-it samolepky? Někdy

Mám krizi! :D

13. března 2017 v 0:08 | Emo♥ |  Z mého života
Ahojte, ano, já vím slíbila jsem hodně článků a opravdu je mám připravené. Ne všechny jsou však dokončené a mám tak trochu inspirační krizi... Slibuji už to dám do pořádku :) Jinak už jsem zase nemocná takže za rok 2017 jsem byla veškole celkem asi jen tři týdny xD Všechen čas co jsem tu nebyla jsem využila pro čtení. Ano knihy forever :3 Poslední dobou také přemýšlímo tom, že už bych si konečně mohla udělat tetování a co ještě, v blízké době se budu přebarvovatzčerné na modrou. Ano asi jsem se už opravdu zbláznila, ale opravdu chci mít modré vlasy xD Nejspíš odstín blue moon od značky Manic Panic tak jsem na to hodně zvědavá :D Zítra se určitě už můžete těšit na další článek :) Už se budu snažit přísahám :D Smějte se a čauky :)

Před usnutím-Téma týdne

5. března 2017 v 13:29 | Emo♥ |  Volné psaní
Co děláte před usnutím? Přijde vám to vše tak jasné. Nic zvláštní. Když se ale nad tím zamyslíte, pozastavíte se na chvilku a zapřemýšlíte, není to až tak jasné. Vaše obyčejná rutina jako před spaním si každý den číst, dívat s na film, psát nebo jen být na počítači či na mobilu. Lehnet si do postele, dělát onu aktivitu, pak zhasnete světlo a jdete spát. Možná ještě chvíli přemýšlíte a pak konečně usnete. Podívali jste se však pod postel? Zkontrolovali jste že máte zavřené okno? Opravdu j ve vaší skříni jn oblečení? Málokdo si toto vše zkontroluje. Na strašidla přeci věří jen malé děti ne? Když vás v noci vzbudí nějaký záhadný zvuk, říkáte si, že se vám to muselo jen zdát a nebo že to udělal váš milovaný domácí mazlíček. Přesvedčujete sami sebe, ž jste v pokoji sami. Obklopuje vás tma. Tolik nebezpečí všud kolem. Není někde v té tmě ukryt někdo s nožem, kdo se vás chystá zabít ve spánku? Ale ne. Na to přeci stál věří jen děti. Nikdo vás nepřesvědčí o tom, abyjste tyto věci kontrolovali. Nevěříte na věci jako jsou psychopati pod vaší postelí, ve skříni, či jen v hodně temném rohu. Je to pro vás naprosto nesmyslné něco kontrolovat. Hororů s přeci nebojíte a nevěřít na existenci ničeho z nich. Znejistíte když vám řeknou že onen horor je podle skutečné události? Jistě že ne. Jak by jste jen mohli. Říkají to jen proto, aby vás postrašili jako malé děti. Znejistíte už když vám řknu, že je celou dobu pod vaší postelí, kam jste se nikdy nepodívali? Když vám řeknu že vás sleduje jak spíte. Že jen čeká až bude vhodná doba vás zabít? Asi ne. Myslíte si, že vás jen všichni chtějí strašit. Mít otevřené okno v noci je přeci nebzpečné nemyslíte? Nezavíráte ho. Přeci jen chcete mít čistý vzduch celou noc. Kde je váš domácí mazlíček? Necítíte to? Ne. Máte přeci čistý vzduch všude kolem. Kde je vaše koťátko či štěňátko? Stále to necítíte? Nechcte se opravdu podívat pod postel? Kontrolujte tato místa před usnutím....

Forever in my heart♥

4. března 2017 v 16:52 | emo ♥ |  Volné psaní
Otevírám těžkou kovovou branku. Klika je celkem zaluhlá. Po cestě jdu. Štěrk křupe mi pod nohama. Velké kapky deště mi dopadají na mikinu. Nikde nikdo není. Kdo by také chodil v takovém počasí ven. Do vázy dávám malé žluté tulipány. Má ruka se dotkla chladné mramorové desky. Kapky deště dopadají spolu s mými slzamy na onu desku. Voda stéká po zlatých vystouplých písmenech náhrobku. Zapaluji svíčky. Z kapsy vytahuji malý dopis. Vyhrabávám díru do země hned u hrobu. Vkládám dopis dovnitř a vše opět zahrabu. Proč to dělám? Težko říct. Musím jim napsat dopis vždy když sem jdu. Sděluji jim jak moc mi chybí. Déšť a slzy smývají mi líčení. Chybí mi. Usedám vedle hrobu na chodník. Rukou přejíždím ten mokrý chladný mramor. Vzpomínám. Na každou chvíli s nimy. Chtěla bych to vrátit. Prožít vše znovu. Zase moct je obejmout. Říct jim jak moc ráda je mám. Bydleli tak daleko. Vídala jsem je málokdy. Je mi to líto. Chodím za nimi teď už každý den. Jen už jim nikdy neřeknu vše, co říct jsem jim měla. Už nikdy nezeptám se na to, co vědět jsem chtěla. Navždy v mém srdci je mít budu. Nikdy na ně nezapomenu....

Kam dál